„Tak tohle neprojde!“ není v tomto případě povzdechnutí některého ze studentů nad některým svým originálním nápadem vzniklým ve škole, ale zajímavý zážitkový workshop, za jehož scénářem stojí obecně prospěšná společnost Post Bellum.

Workshop zaměřený na tematiku lidských práv, zejména svobody projevu a cenzury, rozvíjí u studentů mediální gramotnost. Dotýká se problematiky cenzury a autocenzury, a to jak v době normalizace, tak i v současném světě široce dostupných internetových médií. Studenti zažili na vlastní kůži tři ilegální schůzky během osmdesátých let minulého století a přípravu vlastního samizdatového časopisu.

A jak si seminář užila kvinta A?

Margarita:

Od tohoto workshopu jsem nic neočekávala, ale byla jsem překvapená, jak moc se mi líbil. Lektoři byli velmi příjemní a byla s nimi zábava. Hra, která pro nás byla připravená, byla zajímavá a hodně mě bavila. Byla neobyčejná a ukázala nám, jaké to zhruba bylo za komunismu. Změnil se mi pohled na některé věci a pochopila jsem (aspoň přibližně), jak to muselo být těžké pro lidi.

Celkově jsem velmi spokojená a jsem ráda, že jsem se tohoto workshopu zúčastnila. Rada bych šla na něco podobného zase.

Josefína:

Pro mě netradiční, zábavný a určitě dobře zpracovaný workshop. Při hrách na zahřátí jsme se uvolnili a představili. Následovala stěžejní hra, kterou nás provázel příběh rodiny Dudákových, při které jsme se vtělili do již přidělených rolí, jaké, jak se později ukázalo, byly skutečné osoby. Přenesli jsme se tedy do komunismu, do Brna, na oslavu Pavla Dudáka, do obýváku kde jsme společně tvořili samizdat. Po první části jsme se stali i cenzory a pročítali samizdat druhé skupiny. Do obýváku jsme se jako předchozí osoby přenesli i po dvou letech, abychom vytvořili třetí číslo. Tentokrát se ale v našich postavách pár věcí změnilo a nějaké osoby za vidinu výhody, nebo naopak kvůli výhružce měly za úkol na skupinu donášet. To vyvrcholilo ve výslech jednotlivých postav a nucení usvědčení ostatních.

Instruktoři byli hrozně milí, sympatičtí a zkrátka prostě byli supr!  Dobrou práci odvedli oni, ale vlastně i my, protože kdyby se naše třída nezapojila, nefungovalo to. I když to bylo samozřejmě určené tím, že to byl zajímavý program. Zároveň nám byla i představena organizace Paměť národa, a hlavně jsme si připomněli a snad i blíže uvědomili, jaké to bylo a je žít v totalitním režimu a v neustálém strachu.

Tobiáš:

Workshop, který jsme dnes se třídou navštívili, se mi celkově líbil, protože se snažil rozvíjet naši kreativitu a představivost. Líbilo se mi hraní rolí, vcítění se do postav i vedení semináře.

Amálie:

Workshop bych hodnotila jako poučný a jedinečný, zároveň zábavný a náročný. Za všechny musím říct, že jsme si odnesli poučení a nějakou „tu vnitřní moudrost“, uvědomění.

Proč? Protože je důležité nezapomínat na činy někoho nám blízkého i neznámého – odvaha a chtíč po svobodě hnala tyto odvážlivce kupředu a pouze díky nim padla vláda, režim a my žijeme ve státě, který má sice nedostatky, ale my jsme schopni se svobodně vyjadřovat a žít.

Kristián:

Vybrána lokace – Skautský institut byla dle mého názoru pro tento workshop velice dobře vybraná a její atmosféra tematicky doplňovala celou akci. Počáteční cvičení byla průměrná, nic speciálního, ale od doby, kdy jsme začali popisovat dané pojmy, které souvisely s obdobím komunismu mezi lety 1945-1989, mě koncept celé akce začal více bavit. Moc nic nového jsem se sice nedozvěděl, ale nějaké informace (jako u mého tématu Pán Prstenů) mě zaujaly a i celkem pobavily. Nejdelší část, kdy jsme dostali na papíru různé postavy, měli je zahrát a dostat se do jejich kůže, se mi líbila nejvíce a byl to excelentní nápad. Musím pochválit práci lektorů, kteří se snažili vytvořit krásný zážitek, který se ve většině případů splnil.