Dnes je 28. března, Den učitelů. Tak nějak to většina z nás kantorů víme, možná někteří rodiče a dost nepravděpodobně i nějací studenti. Upřímně a se vší úctou k Učiteli národů Janu Ámosovi, jehož výroční narození si tento den každoročně připomínáme, ten svátek nemá moc „drajv.“

To takový Mezinárodní den žen má mnohem barvitější historii a Velikonoce zase punc jediného dne v roce, kdy pod rouškou dodržování tradic jsou společensky akceptovány různé formy domácího násilí.

 

Jenomže letos je to se Dnem učitelů jinak – tak nějak cimrmanovsky postavené na hlavu. 28. března 1936 se totiž narodil člověk, ke kterému se my, kantoři, jako jednomu z nás, hrdi hlásíme. Ale na druhou stranu jsme rádi, že svou několikaletou kariéru učitele češtiny a dějepisu na konci školního roku 1961/62 pověsil na hřebík. Proč? Protože od toho okamžiku se jeho originální humor rozšířil z učeben žateckého gymplu i ke všem ostatním. Nejdříve decentně prostřednictvím rozhlasu, později divadelních prken, filmového plátna, televize a souběžně všech forem zvukových a obrazových nosičů, že jich za tu dobu bylo.  A tak jsme se mohli o několik desítek let později smát u magnetofonových pásek rafinovaným narážkám Cimrmanových divadelních kusů i my, Husákovy děti.

 

Většina těch dnes už kultovních filmů a divadelních her byla výsledkem jeho spolupráce s mnoha dalšími osobnostmi a především také s bývalým učitelem – Ladislavem Smoljakem. Vždy ale nesly jeho originální rukopis a bez něj by prostě nevznikly. Svoje učitelské povolání si symbolicky do světa kultury vzal sebou, v jeho filmech se často objevují děti i on sám nezřídka v roli mentorujícího a trochu nepraktického rodiče. A netrvalo dlouho a za katedru se vrátil – tentokrát se skladatelem Jaroslavem Uhlířem při televizních Hodinách zpěvu, které jsou dodnes společně s dalšími jeho pohádkovými a večerníčkovými písničkami nepřebernou zásobárnou dětské hudební inspirace. A možná si někteří vybaví, že před deseti lety se vrátil i jako televizní češtinář a diváky několika generací dokázal vyhecovat psát doma dobrovolně diktáty a soutěžit mezi sebou, kdo bude mít méně chyb.

 

Před rokem nám všem během lockdownu připomněl, že „Není nutno, aby bylo přímo veselo…“ a my bychom mu na oplátku letos při výročí jeho 85. narozenin rádi jeho vlastními slovy připomněli, že:

„…máme přání jediný,
štěstí, zdraví, štěstí, zdraví,
hlavně to zdraví!“

 

Milý pane Kolego Zdeňku Svěráku, děkujeme, že jste.

 

Na videu níže je virtuální dárek  studentů všem učitelům k dnešnímu dni (děkujeme paní prof. Janečkové).  Role učitelů se za poslední rok hodně změnila a i jim samozřejmě chybí jejich studenti a kolegové. A určitě i humor ze školních lavic, který prostě do onlinu přesnést nejde.

Možná vám zvednou náladu hlášky z filmů a divadelních her, na kterých se Zděněk Svěrák podílel. Na tomto odkaze můžete  hlasovat o ty nejlepší.

S úctou

Ing. Králík

Zdroj fotografie: MF DNES