Je pondělí ráno, 2. září, venku slunce září a já stojím na Smíchovském nádraží, plna očekávání a trochu i obav z toho, co je přede mnou. Za chvíli se sem nahrne okolo dvaceti studentů prvního ročníku čtyřletého studia na naší škole a společně se vydáme vstříc novým zážitkům, vzájemnému poznávání se, sbližování a utváření vazeb, které by měly vydržet minimálně do společné maturity a třeba i mnohem déle.

Je čtvrtek odpoledne 5. září a nás opět vítá Smíchovské nádraží v Praze. Bylo to pár velice krásných dnů plných radosti, porozumění a společných zážitků. Jsme unavení, ale šťastní z toho, co jsme spolu za ty čtyři dny prožili.

Co se stalo na adaptačním kursu, to tam taky zůstane. Můžeme o tom mluvit, vyprávět a dělit se o zážitky a zkušenosti nabyté na této akci. Ale je hlavně na naší třídě, jak se vztahy utvořené tam budou dále vyvíjet. Třeba to vždy nebude ideální a jednoduché a nejednou se nám něco nepodaří, ale jak už bylo řečeno. Proč padáme? Abychom zase vstali! Tak tedy vstaňme a rozběhněme se se vší chutí a vůlí vstříc poznání a dospívání! Těším se na to a věřím, že společně, jako třída 1. C a já jako jejich třídní, uspějeme!

Zapsala Lenka Kopková, třídní I.C